Alpské šotoliny

Měli jsme opět možnost setkat se s cestovatelem Pavlem Partikou, kterého jsme pro náš časopis malinko vyzpovídali o jeho cestě alpskými šotolinami. Ptal se Jurek Hueber.

Jurek: Dlouho jsme se Pavle neviděli. Vidím, že stále máš svou otlučenou dvanáctku? Tak kam jste loni spolu cestovali?

Pavel: Nebudeš věřit, ale byl jsem jezdit off-road v Alpách. Samozřejmě, měl jsem v plánu jet opět Saharu, ale život ti občas změní plány. Vzpoměl jsem si na jedno brouzdání po netu, kdy jsem objevil na videu výjezd na Sommeiller. V tu chvíli mi bylo jasné, že tenhle off-road do Alp si prostě nesmím nechat ujít. 
Rozhodnutí bylo rychlé. Jako společníka na cestu jsem přibral kamaráda Honzu na V-Stromu 650. Zvažovali jsme, kde vzít trasy. Celých deset dní jsem googloval a postupně si dával všechny informace dohromady. Na dotazy o alpských šotolinách toho vyjíždělo sice hodně, ale většinou se jednalo o komerční weby cestovek, které tě tam povodí... Po dlouhém hledání jsme dokončili všechny přípravy a poslední červencovou neděli jsme s Honzou mohli vyrazit. 
Cesta do vysněných šotolin byla kromě koupání na Lago di Garda nezáživná, pouze dálnice a zase dálnice. Takže 130 max., aby se neupekly špunty na Mitaskách - já jel E-09 a Honza E-10. První den jsme tedy spali v kempu u Gardy za 13 EUR/osoba.

Ráno jsme pokračovali opět po dálnici až za Torino. Mám pocit, že necelých 20 EUR stály dálniční poplatky a benzín - to byl masakr, za1,89 EUR/litr. Někdy kolem patnácté hodiny jsme dorazili do Susy. Tady měl začít evropský šotolinový ráj. 
Naplnili jsme nádrže benzínem, petky a camelbag vodou a vyrazili směr Colle delle Finestre. Platba za benzín byla poslední útrata pro několik dalších dní, protože, od toho okamžiku jsme nepotřebovali peněženky. Stanovali jsme zdarma na kopcích a ve výškách mezi 2100 až 2400 m n.m., voda na pití byla ze studánek a koupali jsme se v potocích. Pochopitelně jsme i kempovali, což bylo překrásné. Společnost nám dělali Němci, Švýcaři nebo Holanďani, vždy se svými skvěle vybavenými offroady. Všechno strašně fajn lidi... 
Výjezd na Colle delle Finestre není nijak obtížný a je to velmi krásná šotolina. Odměnou pro nás pak byla stará pevnost na vrcholu. Dá se prolézt, stačí mít baterku a už je možno zkoumat, což samozřejmě Honza udělal. Večer jsme si stany postavili přímo v sedle, kde nás navštívilo obrovské stádo krav, které se přes náš tábor vracelo z pastvy.

Jurek: Jaká byla teplota?

Pavel: Jakmile slunce zapadlo za hory, rychle se začalo ochlazovat. Kapánek slivovice se ale vždy našel, takže umrznutí nehrozilo :-). Ráno teploměr na Honzově V-Stromu ukazoval 11°C, ale to ještě nebyla nejnižší teplota, kterou jsme zažili.
Před námi byl velmi krásný, 65 km dlouhý přejezd po hřebenu. Cesta všeobecně známá Colle delle Assietta. Opět celkem příjemná šotolinová cesta, s fantastickými panoramaty západních Alp. Několik sedel, neustále se zastavuje a fotí. Je tu ohromná spousta svišťů, kteří mnohdy přebíhají před koly motocyklů. Příjemně jsme tak strávili celé dopoledne. Prostě nádhera. 
Colle delle Assiettu jsme opustili na jejím konci a přes obrovské lyžařské středisko Sestriere se přesunuli do Bardonecchia. Zde se nachází začátek cesty na Lago il Sommeiller, nejvyšší bod, který jsme měli zdolat - téměř 3000 metrů nad mořem. Zpočátku úzká asfaltka z Bardonecchia se tam náhle mění na šotolinu. 
Po pár kilometrech jízdy jsme zastavili u horské boudy, kde nám kluk s holkou, Holanďané, oba na kroskách, radí, že si zde můžeme nechat kufry z motorek. Nakonec jsme je neodkládali, protože jak říká Honza, při pádu se aspoň Stromek opře o kufr a nepotluče se. 
Odtud jsme již stoupali na Sommeiller. Cesta je v téhle části již poměrně obtížná, pro velké množství větších kamenů a velmi utažené vracáky. Ve vlásenkách u vrcholu na vás touhle dobou čeká sníh. Dál už to pak opravdu nejde. 
Navigace ukazuje 2991 metrů a stojí to vážně za to. Sníh, motorky, sněhulák a nádherná panorama. Je to takové to místo, kterého se prostě nemůžeš nabažit. 
Po dostatečném naplnění paměťových kart foťáků jsme se dali do sjezdu dolů. V půlce kopce potkáváme opět nám známé Holanďany. Holka zrovna odpočívala po pádu, naštěstí bez vážných následků. 
Zhruba ve 2400 výškových metrech jsme si našli místo pro dnešní kemp. Samozřejmě, musí zde téct říčka, kde se koupeme. Noc byla ale tentokrát velmi chladná, něco kolem 7°C.

Na středu jsme měli naplánovanou trasu na Mount Jafferau. Ráno jsme opustili Bardonecchio a přesunuli se směrem k Suse. Před ní je opět odbočka na horskou silnici, která se po pár kilometrech mění v šotolinu, tady zpočátku více pískovou.
Malá zastávka v sedle pod Fontanone k focení se u obrovské skály. To jsme ale nevěděli, že je před námi neskutečných 900 metrů dlouhého tunelu. Něco takového jsem ještě nazažil - 900 metrů absolutní tmy, 900 metrů zatáček, 900 metrů kapání vody za krk, a ve finále i malé brodění. Prostě nádhera... A pak, jakmile jsme vyjeli z tunelu, se před námi rozkládala polorozpadlá kasárna z napoleonských válek. 
Poté nás čeká stoupání na hřebenovou cestu asi do 2500 výškových metrů. Opět úžasná panoramata. Po 15 kilometrech se před námi objevuje Mount Jafferau se svou pevností na vrcholu. 
Před vrcholem jsem měl tu čest setkat se s nějakým Němcem na WR 450, s nímž jsem jel svůj závod. Stíhal jsem a výsledek byl nerozhodný. Horší však bylo, že při tomhle stíhacím závodě jsem poškodil trubku kluzáku na bávu. Honza pro změnu zase málem urazil olejový chladič na svém Stromkovi. Naštěstí však měl namontován velký kryt pod motorem. Ten to sice schytal, ale zachránil motor i chladič. Moje poškození kluzáku však bylo docela vážné a hrozilo odtržení trubky vidlice od brýlí. Kdyby k tomu došlo, byl bych mrtvý muž. Od této chvíle jsem jel jako na trní a ta tam byla má pohoda.

Jurek: Nepříjemná věc. Jak jste to s Honzou vyřešili?

Pavel: No abych pravdu řekl, vzpomněl jsem si na slova Igora Brezovara, když říkal: “Důležité je se z ničeho neposrat.” Takže jsem se snažil ještě pokračovat v cestě. 
Z Mount Jafferau jsme se dali přes Susu do Francie na Lac du Mont Cenis. Cesta byla docela tvrdá. Takové to, jak se tomu říká “little bumps”. Vzhledem k poškození mé motorky jsme to ale museli otočit. Trubka se začala uvolňovat stále víc a víc. To jsem začal být už opravdu dost nervózní... 
Také na obloze se počaly objevovat blesky, a tak jsme raději našli místo pro kemp a postavili tábor. V duchu jsem ale stále přemítal, že druhého dne budu muset kluzák nějak opravit.

Hned po ránu vyrážíme do Susy a pomalým průjezdem městem hledáme nějaký servis. Měli jsme štěstí. Vedle jedné benzinky jsme spatřili typickou italskou autooficinu. Suverénně zastavuji před servisem a záhy zjišťujeme, že v italském autoservisu se mluví pouze italsky. To je logické, že? Takže si začínáme malovat, ale komunikace docela jde. 
Za chvíli mám požadované nářadí a za další chvíli je trubka vymontovaná. Pak už do ní v dílně buším kladivem a znovu roznýtovávám poškozený spoj. Celá oprava trvala asi hodinu, po kterou Italové nechápavě sledovali mou práci a jak byli překvapeni, že pak s klidem odjíždím na Valle di Susa. 
Jízdu jsem ale musel přizpůsobit a motorku šetřit, takže dnes už jen soft off-road a večer jedeme spát na Colle delle Finestre, protože vzhledem ke starostem s motorkou jsem chtěl mít klidnou noc. Bylo to přece ještě 1350 km domů. 
Takže někdy kolem 16 hodiny už máme postavený tábor a v klidu s Honzou vzpomínáme na ty báječné chvíle, co jsme zažili. A opravdu bylo na co vzpomínat! 
Večer jsme měli opět zábavu, kdy jsme sledovali, jak pastevec se svým psem Paralím zahání krávy z pastvy. A kdyby jsi někde slyšel, jak na sebe s Honzou voláme “brávo parallíííí”, tak je to odtud.

Jurek: Hm, musel to být fakt báječný výlet.

Pavel: Jasně, fakt skvělé. Nikdy bych nevěřil, že si lze v Alpách tak báječně zajezdit off-road. Zpáteční cesta už byl jen přesun přes Dolomity. Sice krásné, ale už jen asfalt. Ten level, který jsme zažili v západních Alpách, se bude asi těžko překonávat. Myslím, že To i Honza potvrdí.

Jurek: Jaké praktické rady bys sdělil naším čtenářům?

Pavel: Je dobré si před cestou zjistit momentální podmínky vstupu do oblastí. Například v Colle delle Finestre a Colle delle Assietta mají zákaz vstupu ve středu, v sobotu a neděli. Na Sommeiller se nesmí v sobotu a v neděli, mimo druhý červencový víkend. To je zde každým rokem “sraz” Stella Alpina Rally. 
Samozřejmě, každému se pokusím odpovědět, pokud mi napíše na můj email pavel.partika@gmail.com.

Jurek: Pavle, díky za Tvé nadšené povídání a zase někdy.

Pavel: Není zač, rád jsem opět zavzpomínal na ty nádherné chvíle, které jsme s Honzou prožili v Alpách.

Alpské šotoliny projeli:
Pavel, BMW R 1200GS "2004, 121 000 km
Honza, Suzuki DL 650 V-Strom, 82 000 km

Náklady na cestu:
Benzin cca 7 000,- Kč
3x kemp cca 970,- Kč
Dálniční známka Rakousko 115,- Kč
Mýtné Itálie cca 1 000,- Kč
Potraviny (s sebou) 600,- Kč

Trasa pre stiahnutie vo formáte GPS pre Garmin je pod videom, prípadne si môžete zobraziť či stiahnuť trasu vo formáte KML pre Google dole pod fotkami.