Můj příběh

Když už jsem po dlouhém šetření a přesvědčování manželky Hanky koupil svúj vysněný stroj Honda Transalp, podotýkám jako nový, nastal jiný problém. Kam s ním? Protože jsem bytovkář nevlastnící garáž, nemohu přeci svého mazlícka ponechat na ulici. Zaplat" Bůh, že máme oba příbuzné žijící na vsi, kde naši HANKU, jak jsme ji pojmenovali, můžeme zanechávat. Je to sice několik kilometrú, ale hlavně, že je v bezpečí.
Po prvních nesmělých kilometrech a pádech jsme začali vyjíždět na kratší výlety. Samozřejmě, že po vlasti české. A musím podotknout, že je fakt nádherná. Bydlíme totiž v Domažlicích v královském městě na Chodsku a oba z nedalekých vesnic pocházíme. Já trochu blíže k hranicím. Nejkratší možné je toulat se silničkami, které znám, ačkoli dříve "zdobila" jejich jednu stranu taková zeď z ostnatých drátú. Dnes již tam ten dvojitý plot není, a tak se nechá jet na místa, kde dřív stály vesnice, později roty pohraničníků a dnes opuštěná torza zašlé slávy.
Trošičku se otrkat a zvyknout, přeci jen to je už pár let, co jsem seděl na motorce. Tyhle silnice jsou sice s minimem provozu, zas tam ale můžete potkat srnu či lišku, jen tak vám přeběhnou přes cestu. Ony jsou tam totiž doma víc, než my, motocestovatelé, ač třeba staro-nově začínající. Proto se asi ty osady tak jmenují - Liščí, Červené Dřevo, Sruby, Pomezí, Chalupy. Mě se osobně líbí celý ten kraj, také je můj rodný, ale na místě bývalé obce a bývalé roty Sruby, tedy cestou k ní, je nádherný rybník, kde se nechá posedět a romanticky porozmýšlet a zasnít. Nemusím hltat kilometry jako smyslů zbavený.
Třeba taková lehčí endurko vložka je z Chalup na Štefle, obě obce spojuje jen vyjetá cesta od traktorů soukromého zemědělce přes louku či pole, podle toho, co zemědělec momentálně pěstuje. Nebo nad obcí Prapořiště směrem na Brůdek je odbočka na horizontu vlevo ke kostelu Svatá Anna, cestou se dá potkat stádo koní. A přímo u kostela je odpočívadlo pro utrmácené duše. U Červeného Dřeva jsou zas pozůstatky jiného kostela, nedávno to běželo i v Toulavé kameře.
Nedávám vám tímto tip na dovolenou, jen se pokouším naznačit, že ač maličký kousek země jako je Všerubská vrchovina, může nadchnout víc, než jiné zahraniční destinace. Je to takový plácek, který přefrnknete během půl hodinky, ale také ho můžete projíždět třeba týden. Nemluvě o tom, že se nechá bez jakýchkoliv obav přejet do sousedního Bavorska a objevovat dál. Ne každý má tu čest, že právě jeho kousek je tak nádherný. Navíc jsme našetřili nějaký ten velký peníz a koupili kufry, a tak můžeme objevovat bez nutnosti se denně vracet domů do postýlky.
Jestli i vy máte ten svůj oblíbený kousek země, napište mi o něm, rád si to na stránkach MotoRoute přečtu. A třeba se zajedeme s manželkou mrknout a zazávidět. Neznám totiž nic hezčího, než se na parkovišti potkat s kolegou třeba u nějakého hradu či zámku, co vůbec nejsou profláklé.
Všichni někam spěchají honem pryč, ale že mají tu pravou krásu za humny ... Přitom na to nám stačí pár dní dovolené, ne každý si může vzít měsíc a odjet třeba do Kanady. I ta Česká je snad krásná, a snad i finančně dostupnější.
Neumím psát cestopisy a ani ještě nemáme fotoaparát, abych doplnil povídání fotkou, jen jedna z mobilu. Snad časem, ale věřte, že je na co se koukat. Vždyť můžete přijet a nafotit si to sami...
S pozdravem čtenář a příznivec motocestování a všeho, co je s tím spojené, přesně jako to má MotoRoute ve sloganu o cestách a setkáních s příjemnými lidmi...
Pepa, Hanka a HANKA