Jiří Bašný, 15.2.2012
Už je to tady! Bylo toho dost! Zpátky do Evropy! Toto všechno se nám všem v Československu vrylo do paměti v oněch dnes už legendami opředených dnech, kdy v sychravém listopadu 1989 jsme uskutečňovali to, čemu já osobně říkám ne sametová revoluce, ale revoluce po pracovní době. Vždy po práci se odešlo na Václavák a tam jsme si to "odmanifestovávali".
Velmi dobře se pamatuji na pátek 24. listopadu, kdy se náš mototuristický kolektiv sešel u starších Kabelíků a samozřejmě se nemluvilo o ničem jiném než o nastálé situaci. Mimo jiné se také bavilo o tom, zdali to všechno bude dobré pro mototuristy. Střízlivý odhad byl, že doufejme někdy v příštích letech se nám otevře možnost cest na Západ, t.j. možnost, kterou z nás všech realizoval pouze nezmar Jindra, jenž ovšem byl zabezpečen svými styky s peněžními operatéry (čti: veksláky, recepčními a hotelovými pingly) a měl také k dispozici takřka neomezené rodinné fondy. Zdalipak by kohokoliv z nás napadlo, že již čtvrtého prosince se otevřou hranice s Rakouskem a poté vývoj v oblasti zahraniční turistiky nabere takový cval, že z toho jednomu přecházel zrak! Za půl roku byla prakticky situace a vztahy skoro se všemi státy Evropy normální. Samozřejmě, finanční relace z nás činily, činí a budou činit ve zbytku Evropy cosi na způsob motorizovaných klošárů či vagabundů, ale s tím se nedá nic dělat.
Na jaře jsme tedy pilně plánovali a vymýšleli, co a jak v létě. Měnová unie skomírající DDR nám z této krajiny učinila stejně drahou zemi, jako jsou ty ostatní, takže tudy cesta nevede. Rumunsko plné tlup bývalé Securitate také není to pravé ořechové, v Maďarsku není zase co vidět, a tak jako optimální a vyvážená varianta zněla pohybovat se v Rakousku a západním Německu tak do tří set kilometrů od hranic s tím, že vždy tak po třech dnech by se zajelo na naše území načerpat nejen benzín a potraviny, ale i sil a patřičného množství piva. Také důkladné vyspání v slušném zařízení nebude na škodu. I v této variantě bylo lze navštívit alespoň část Alp a splnit si (alespoň já) svůj životní sen jezdit na motocyklu Alpami.
Další verze dovolené vznikla, aniž jsme si to uvědomili, už minulý rok při naší dovolené ve Varšavě. Tam jsme se seznámili s jedním Rakušanem od Lince, který byl na cestě zpět domů z cest. Jenom jsme si tak vyměnili adresy a Franta jej požádal o výměnu manuálu na svojí Kawu, protože jeden jeho známý mu přivezl sice na dvěstěpadesátku, ale úplně jinou.
Na jaře, když už bylo všechno jinak, tak se Franta ozval, zdali bychom s Tondou nezařídili v Praze ubytování na víkend asi tak pro patnáct motocyklistů, členů MSC Kürnberg, jehož je dotyčný Helmut Michel členem a funkcionářem. No, sehnali jsme ubytováni a ve spolupráci se Zbyňkem zajistili i program po Praze, jakož i sobotní výlet do okolí. Franta se těsně před tím stal obětí statného srnce, který jej i s jeho zánovním BMW sestřelil ze silnice, a tak v červnu, kdy Rakušani přijeli, přijel s nimi i se svojí novou favoritkou pouze jako tandemista.
Víkend s rakouskými motocyklisty dopadl nad očekávání dobře, návštěvníci byli spokojeni a když jsme tak seděli večer u piva, došla řeč i na letošní dovolenou, kam se chystáme a tak. Helmut vyslechl naši verzi dovolené v jeho vlasti a jen tak nezávazně se vyjádřil, že bychom mohli ten čas bydlet u něj, nebude-li nás zrovna deset nebo patnáct. Má na předměstí Lince, v Leondingu dům, a tam můžeme ve vlastních spacácích přespat. To se nám jevilo jako velice příznivá varianta, ovšem záleželo na tom, zdali na ten slib obratem nezapomene a nebude se zahazovat s nějakými Čecháčky na pšukavých a smrdutých motocyklech.
Nicméně jsem se v průběhu července, kdy už se vytříbil kolektiv i čas, písemně otázal Helmuta, jestli jeho slib platí a současně jsem mu poslal předběžný itinerář tak, jak jsem jej zpracoval podle map. Přišla odpověď, která nás opravdu překvapila a samozřejmě i potěšila. Helmut nejenom že poskytne slíbené ubytování, ale udělá si čas z rodinné drogerie a stráví s námi onu dovolenou jako koncesovaný průvodce po Austrii. Nato se také podařilo dohodnout s Frantou, že nám při svých cestách do Lince u Helmuta uschová něco benzínu, který je přeci jen o něco lacinější u nás, než za hranicemi. Franta slib také splnil, a tak nás u Helmuta čekala řádná zásoba paliva na dny dovolené.
Já sám jsem se na návrat do Evropy vybavil tak, jak bylo vždy mým snem, a sice jsem si pořídil přes klubového přítele Oldu Hyrmana celokapotáž na svoji zánovní osmičku. Teď konečně jsem měl stroj upraven tak, jak má být správný motocykl na mototuristiku. Na nosič jsem přibastlil jako top-case jeden kufr Pneumant z NDR, takže mašina vypadala OK :-).
Přesně vzato, moje první jízda "zpátky do Evropy" na motorce to nebyla. Ještě na jaře jsem aktivizoval své kamarádství s přítelem Hermannem Hessem a obdržel jsem od něj pozvání jednak k němu do Mnichova, jednak do jeho rodiště v Regensburgu. Vyjednal jsem tedy výlet na pět dní, diky obrovskému pochopení obou rodičovstev jsem mohl s sebou vzít i Janu (poprvé po dlouhé době, už to holka potřebovala), a ve čtvrtek v podvečer jsme vyrazili směr Český Krumlov. Tam jsme u Franty přespali a v pátek ráno jsme vyrazili.
Přes Linec a Gmund do lůna Alp, samozřejmě Hallstadt, a potom přes hranice do Německa do Berchtesgadenu a z něj podle hranic a tedy Alpami až k Chiemsee a pak na Mnichov. Z něj do Regensburgu a pak dále domů. Bylo to celkem přes tisíc kilometrů a jako rozcvička na dovolenou ideální. Bohužel jsem při návratu sebou lehce mlaskl, což ponejvíce odskákala Jana, jejíž kotník několik týdnů potom pobolíval. Také pravý kufr to neustál a musel být tedy urychleně opraven a přestříkán. To vše se však stihlo, a tak jsem byl připraven.
Díky očekávanému přírůstku u starších Kabelíků a již existujícímu u mladších poprvé z našich společných dovolených oba bratři vypadají, a tak vlastně minivýpravu jsem tvořil já (Jana ještě letos nemohla, doufám že příště to již půjde), manželé Kubičkovi a jako totální novic Jirka Rach z JKP. Jindřich Belšan, využivší nastálé situace, založil soukromou firmu o jednom pracovníku a dle jeho slov ji musel stabilizovat, a tak se nemohl ani na týden z Prahy utrhnout.
Vše je tedy vyjednáno, Helmut s benzínem čeká, vše v pořádku a tak, Evropo, třes se, Češi se vrací!
Další díl: Alpy 1990 - Zpátky do Evropy, den první