Jurek, 6.1.2014
Foto: Jurek a Michal Kvarda
Makarskou riviéru jistě není třeba dlouze představovat. Navštívil ji snad každý, ať již jako dítě na někdejších vytoužených totalitních dovolených, či snad v svobodnějších letech porevolučních, anebo jí snad jen projížděl na svých cestách. Překrásné pobřeží, lemované 36 km dlouhým a a 9,5 km širokým horským hřebenem v centrální části Dalmácie, je právě místo, které chceme poněkud více přiblížit.
Na severozápadě je pohoří odděleno sedlem Dupci od horského hřbetu Omiška Dinara. Na jihovýchodě se táhne k řece Neretva. Jeho holé vápencové svahy se strmě snižují směrem k moři, při úpatí se táhne úzký pás úrodné půdy s hustým porostem jehličnanů a středomořské vegetace. Pohoří nese název Biokovo a stoupá strmě od pobřeží až do výše 1764 m n.m. Na jeho nejvyšší vrchol Sveti Jure vede několik značených turistických tras, stejně jako asfaltová silnice, která lehce překonává zdánlivě nepřístupná skalní úbočí.
Na různých výškách a v rozdílných okolnostech se rozvinuly různé formy vegetace, od středomořské po alpskou. Ze zvláštních endemických druhů je nejznámější biokovský zvonek (Edraianthzs pumilio). Vzácné, již prořídlé druhy živočišného světa jako orel skalní, sup bělohlavý, vlk, divoký kanec, kamzíci a mufloni našli také vhodné útočiště v tomto impresivním pohoří.
Biokovo nabízí nejrozmanitější formy skal, jeskyní a skalních puklin, podobně jako několik stovek metrů hlubokých propastí. Teplota je zde poměrně vysoká (běžně 40 stupňů C) a je dobré se chránit před sluncem, stejně jako vzít si s sebou dostatečné množství tekutin, minimálně 3-4 litry. Ve výšce nad 800 m se vyskytují jedovatí hadi. Nebezpečí není až tak velké, avšak je potřeba i s touto možností setkání počítat. V noci naopak teplota velmi výrazně klesá.
Na vrchol Sv. Jure, který je pojmenován po staré kapli z roku 1646, vede asfaltovaná cesta vedle zbytků někdejších příbytků, kde ještě dnes v malých kotlinách pěstují místní lidé známé biokovské brambory, jež jsou pravou pochoutkou, kterou si je možno zde dát. Cestou na vrchol projíždíte kolem mnoha překrásných výhledných míst, z nichž se naskýtá rozhled na Split, Omiš, Neretvu, ostrovy Brač, Hvar, Korčulu, Vis a Mljet i poloostrov Pelješac, Imotski Vrgorac, a když je velmi jasné počasí, lze dohlédnout až do Itálie.
Doprava je zde povolena pouze od rána do setmění. Na vrcholu se nachází televizní vysílač. Vstup do oblasti je zpoplatněn a vychází kolem 40 kun na osobu. Recepce se nachází u obce Gornja Podgora, nedaleko města Makarska. Odtud zbývá k vrcholu ještě 24 km poměrně úzké silnice, která vede mnoha serpentinami a na nichž je možno vyhnout se s protijedoucím vozidlem pouze na určených místech.
Biokovo bylo v roce 1981 prohlášeno parkem přírody kvůli výjimečné hodnotě geomorfologických tvarů, rostlinným a živočišným druhům. Součástí Parku přírody Biokovo je botanická zahrada Kotišina (16,5 ha) nad stejnojmennou vesnicí na úpatí Biokova, 3 km vzdálenou od Makarské, kde se můžete blíže seznámit se stovkami rostlinných druhů Biokova.
Nejvhodnější doba návštěvy Biokova na motocyklu bude bezesporu navečer, kdy je možno z vrcholu shlédnout přenádherný západ slunce. Je dobré počítat s časovou rezervou 3 hodinky před setměním. Přestože zde mnozí byli několikrát, rádi se sem vždy zase vracejí. Biokovo je totiž úžasné a pohled z něj na nad mořem zapadající slunce patří k nejúžasnějším evropským scenériím. Kdo jste jej z vrcholu Sveti Jure ještě neviděl, pokud budete v Dalmácii, neměli byste si jej rozhodně nechat ujít.