11.5.2011
Opět jeden "historický" cestopis - 2007.
Po rozhodnutí objevovat krásy pobaltských zemí si naše skupina ve složení Honzík a Honda Transalp, Míša a Yamaha Dragstar a já se Suzuki GS 500 stanovila datum výpravy a začala plánovat. Mapy a podklady jsem dostal zapůjčeny od kamaráda, cíle jsme si vytyčili po bádání na internetu a v průvodcích.
1. den
Odjezd z Klimkovic. Přes hraniční přechod v Chotěbuzi přejíždíme kolem desáté hodiny bez čekání a míříme směrem autostráda A1 na Bielsko-Biala, Tychy, Czestochowa, Piótrkow Tryb. Odbočujeme na A8 a v 16:45 vjíždíme do Varšavy. Po osvěžující hodinové přestávce na parkovišti obchodního domu opouštíme hlavní město Polska směrem na Bialystok. V Zamborowě odbočujeme na Lomzu a Suwalki. To se už ale začíná stmívat a my hledáme nejlépe nějaký kemp, kde přespat. Ten nacházíme až v deset večer v borovicovém lese u jezer, asi kilometr od Augustowa. Za deset zlotých na hlavu máme k dispozici perfektně zařízené sociální zařízení a po dnešních 690 km konečně uleháme.
2. den
Po ránu balíme a kolem 11 hod. přejíždíme polsko-litevské hranice. Bohužel u benzínové pumpy za přechodem není směnárna, a tak nuceni množstvím paliva v nádržích měníme eura za lity v celkem nevýhodném kurzu (to jsme zjistili až později v bance). Prvním naším velkým pobaltským městem je Kaunas, nádherné město, které si člověk vychutná během jízdy po nábřežích a starých mostech. Párkrát se nám podařilo sjet z trasy a díky tomu jsme viděli i život na předměstí – dřevěné domky, hliněné cesty, sem tam pasoucí se dobytek. Na okraji Kaunasu navštěvujeme Lietuvos Aviacijos Muziejus - Litevské muzeum letectví. Ve vnitřní expozici je část věnovaná předválečné československo-litevské spolupráci v oblasti leteckého průmyslu, dále stroje domácí, polské a sovětské produkce. Před hangárem jsou k vidění MiG-21F, Antonovy An-2 a 26, český L-29 a vrtulník Mi-8 poničený přistáním na mořskou hladinu. Za tento zážitek jsme vděčni pracovníkovi muzea, který nás po zjištění, že jedeme až z ČR, provedl, i když bylo jako každé pondělí zavřeno.
Po odjezdu z Kaunasu po dálnici směrem na Vilnius jsme navečer v motorestu u dálnice A1. Dáváme si místní specialitu – mleté maso v těstovinových kapsách hojně zalitých mastným a smetanou.
Na druhý den máme v plánu navštívit jezerní hrad a město Trakai, proto jedeme co nejblíže k Trakaiskému jezeru. I když jediný kemp v oblasti vypadá velice hezky (až moc), volíme raději vzhledem k jeho cenové relaci 2 km vzdálený remízek nedaleko cesty.
3. den
Hned brzo ráno se vydáváme k hradu uprostřed jezera a procházíme si městečko. V devět hodin se brány otevírají a my začínáme prohlídku. Celý hrad je zrekonstruován a uvnitř se nacházejí jednotlivé expozice o historii místa.
Po prohlídce se před polednem vydáváme do Vilniusu a podle mapy města nacházíme Muzeum KGB umístěné v autentických prostorách bývalé věznice a vyšetřovacích místností. Cely a další místnosti jsou zde ponechány v původním stavu a vše působí velice přesvědčivě.
Z Vilniusu vyjíždíme po A3 směrem na Paneževys a odtamtud do Šiauliai, kde nás zastihuje první z průtrží mračen. Ty nás v následujících dnech potkávají pravidelně kolem 17. hodiny odpoledne. Navštěvujeme poutní místo Křižiu Kaunas - horu křížů, ve skutečnosti na místní rovinaté krajině navezenou zeminu a na ní snad nespočitatelné množství křížů donesených z celého světa. Za období okupace Sovětským svazem toto místo sloužilo jako symbolický odpor vůči jeho nadvládě.
Navečer cestou dál na sever hledáme nocleh, ale ten nacházíme až před západem slunce v nově vybudovaném kempu před Jelgavou v Lotyšsku.
4. den
Po snídani míříme do Rigy. Já vidím poprvé moře a velké přístavy a celé město působí opravdu majestátně. V centru necháváme motorky na hlídaném parkovišti a jdeme se podívat do Muzeí okupace a války. V obou je vstup zdarma a expozice jsou opravdu obsáhlé – pro zájemce o historii Pobaltí opravdový zážitek.
Ve městě je dále k shlédnutí nedaleko od Muzea války Sloup svobody, neustále hlídaný čestnou stráží, dále pak např. Dům černohlavců atd. Praktickým poznatkem pro nás bylo, že do centra města není problém se dostat – ukazatelů je všude dostatek, ale vyjet z města ven na konkrétní směr bez mapy je téměř nemožné.
Odpoledne překonáváme 57. rovnoběžku a nedaleko Saulkrasti konečně odpočíváme na pláži u moře a užíváme si plavání v příjemně teplém Baltu. Na noc uleháme v kempu u Siguldy na okraji Gaujského národního parku. Kemp působí dobrým dojmem, jsou zde tři sruby a trávník pro stany. Večer začíná pršet a my zalézáme do stanu.
5. den
Bohužel ráno má pro nás nepříjemné překvapení, mě přes noc někdo z motorky uřezal jednu z textilních brašen s vařičem a Míšovi ukradli náhradní boty… Nedá se nic dělat, po úpravách v rozmístění nákladu jedeme do národního parku na hrad Turaida. Ten právě prochází rekonstrukcí, ale z jeho věže se nám naskýtá nádherný pohled na údolí řeky Gauja. Kolem hradu je dále možnost si projít rozsáhlou oboru.
V odpoledních hodinách míříme na západ obchvatem Rigy, prohlížíme si letovisko Jurmalu a podél pobřeží už za šera hledáme nocleh. Za obcí Abragciems hned u moře vjíždíme do kempu a za příjemnou cenu využíváme perfektního vybavení sprch. Už za tmy pár metrů od pláže před stany při večeři shrnujeme předešlé dny.
6. den
Tento den se již začínáme stáčet zpátky k jihu, a to vnitrozemím přes Talsi a Kuldigu. Vnitrozemí je charakteristické lesy, pastvinami a osamocenými staveními. Postupně se blížící moře prozrazují farmy větrných elektráren. Před městem Liepaja se tyčí velký znak s kotvou prozrazující námořní tradici města. Za nadvlády SSSR byly v přístavu umístěny doky jaderných ponorek, dnes je z nich průmyslová zóna.
Na kruhovém objezdu mě místní strejc s žigulíkem málem sestřeluje, pokládám motorku na zem a aniž by někdo zastavil, tahám stroj mimo silnici. Naštěstí krom podřených rukavic, čelního štítku a řídítek se nic nestalo. Rozhodujeme se ještě dnes dosáhnout hranic s Litvou a dojet do Klaipédy.
Tam přijíždíme ve večerních hodinách, ale díky stavebním úpravám cest a zmatku v dopravním značení se nám nedaří nalézt přívoz na Kurskou kosu, pouze bloudíme po nákladním přístavu (což je taky silný zážitek), takže opět uleháme pod širák do lesa u města Priekule.
V centru Klaipédy se hojně vyskytuje dopravní značka „zákaz vjezdu motocyklů a náklaďáků“. Tu jsme pochopili, až když jsme viděli na vlastní oči jakési závody mezi místními policisty a bandou asi třiceti motorkářů, které jsou tady jakýmsi adrenalinovým sportem.
7. den
Probouzíme se do pošmourného rána s přeháňkami a již úspěšně nacházíme přívoz. Asi po dvaceti minutách plavby jsme na kose, kde po několika kilometrech od přístavu projíždíme celnicí a platíme tzv. eko poplatek. Kosa je přírodní útvar dlouhý 50 km a v nejužším místě široký jen 400 m. Je tvořen písečnými dunami s borovicovým porostem. Z Litvy je přístupný přívozem, po zemi se sem člověk dostane pouze z ruské části poloostrova. Podél jediné cesty, která vede poloostrovem, je několik parkovišť, odkud vedou stezky na písečné duny s výhledem na záliv a baltské moře. Na kose je také turistický kemp v dobré cenové relaci, odkud je možné podnikat výlety. Nedaleko hranice s Ruskem se dá vystoupit na nejvyšší místo, odkud jsou dobře patrné strážní věže a probíhající rusko-litevská hranice. Bohužel počasí je chladné, ale aspoň přestalo pršet.
Vzhledem k tomu, že se počasí nezlepšilo ani odpoledne a výhled taky nesliboval změnu, odjíždíme po A1 do Kaunasu, pak přes Marijampole k polským hranicím a ještě za světla stavíme stany v odzkoušeném kempu u Augustowa v Polsku.
8. den
Po ránu se musíme rozhodnout, zda ještě na jeden den nezajet k Mazurským jezerům, ale zatažená obloha a občasné přeháňky nás přiklánějí k návratu. V 10 hod. vyjíždíme z kempu a po několika kilometrech začíná pršet. I když se snažíme vždy před deštěm skrýt na autobusových zastávkách, tak po několika hodinách přestávají vodě odolávat i naše oblečení. Deště se prakticky zbavujeme až před Varšavou.
Tady nás zastihuje pro změnu nedostatek polské měny a my prohledáváme celé město s cílem najít směnárnu. Nakonec musíme až na letiště. Po stejné trase jako jsme jeli do Litvy a Lotyšska postupujeme k českým hranicím a do Klimkovic dojíždíme docela vyčerpaní o půl druhé v noci následujícího dne.
Shrnutí
Celkem jsme najeli 3 320 km bez jediné závady na mašinkách.
Cesty:
V Polsku se při jízdě na dálnicích klidně setkáte se světelnou křižovatkou v obci a s tím související sníženou rychlostí. Na silnicích nižší třídy je kvalita povrchu horší. Litva a Lotyšsko poskytuje zhruba stejně kvalitní silniční síť, vyjma toho, že dálnici má pouze Litva. Mezi menšími městy a obcemi jsou často komunikace typu polňačka. Občas na cestách čeká nepříjemné překvapení v podobě neznačené práce na silnici, jako například frézování a další chuťovky. V pobaltských státech je také velmi populární měření rychlosti mobilními ručními radary.
Podnebí:
V Lotyšsku a Litvě jsme se do hloubky asi deseti km od pobřeží pravidelně každý den setkávali po celodenním horku s vydatnými průtržemi mračen kolem 17. hodiny odpoledne. Balt byl poměrně teplý a příjemný na koupání.
Kempy:
Polsko disponuje kvalitně zabezpečenými a poměrně levnými kempy, hlavně na severovýchodě v oblasti jezer. V Litvě ještě není síť kempů a tábořišť moc rozvinutá, několik jich lze najít poblíž Klaipédy a přímo na Kurské kose. V turistické oblasti Trakaiského jezera se nacházel pouze jeden luxusní kemp, čemuž také odpovídala jeho cena. V Lotyšsku je poměrně dobrá síť kempů, hlavně podél pobřeží severně a západně od Rigy. Ve vnitrozemí jsme narazili na několik nově vybudovaných (Jelgava, Sigulda).
Angličtinou se bez problémů dá většinou domluvit, rusky také.
Peníze: (pozor, dnes už je to trochu jinak)
Orientační kurzy měn v době našeho pobytu:
Polsko:7,3 Kč/1 Zl
Litva: 8,2 Kč/1 Lit
Lotyšsko: 40,65 Kč/1 Lat
Benzín 95, orientační přepočet 1 litr:
Polsko: 31,70 Kč
Litva: 28,29 Kč
Lotyšsko: 26,50 Kč
Kempy (cena za 3 osoby, 3 motorky, 3 stany):
Augustow (PL): 30 Zl
Jelgawa (LV): 4 Eur
Sigulda (LV): 8 Lat
Abragciems (LV): 9 Lat
Vstupné atd.:
Přívoz na kosu (1 osoba+1 motorka): 16 Lit
Eko poplatek – vstup na kosu (1 osoba+1 motorka): 7 Lit
Hrad Trakai (1 osoba): 5 Lit
Rezervace a hrad Turaida (1 osoba): 2 Lat
Letecké muzeum Kaunas: 10 Lit
Oběd pro tři lidi v motorestu u dálnice: 40Lit
Kdo chce zažít cestování zatím moc nenavštěvovanou krajinou, mají mu tyto pobaltské státy co nabídnout. Místy nedotčená příroda, odlišná kultura a podnebí, to vše prakticky s velice nízkými náklady nadchne snad každého cestovatele.