Tomáš Dudek, 19.5.2011
Podobně jako roku předchozího, rozhodli jsme se i letošní velikonoční čas prožít dál od domova. Vzáleni tak tradiční, velikonoční české kultuře, vyrazili jsme pár stovek kilometrů na Východ.
Anžto nejsme příznivci dlouhého lenošení a zastávajíce pořekadlo o ranním ptáčeti, kteréžto by mělo vice kilometrů za den uraziti, scházíme se na čerpačce v Českém Těšíně o Velkém pátku již o sedmé hodině ranní. Sestavu tvoří dvě GS 1200 Adventure a dvě Afriky Twin. Lodivoda expedice vzal na sebe Josef “Chozé” Adamec, který se na Hondě Transalpu podobal spíše dálkovému Tuaregu, neboť objemné kufry a přídavné kanystry na jeho Alpíkovi dodávaly naší cestě nádech exotična. Jen stěží jsme vysvětlovali, že opravdu neděláme Střední Asii, ale jedeme si jen na velikonoční vyjížďku vyrazit k našim sousedům na východ. Zadáka týmu zastával Paulíno na VTX, který ale, jak známo, brzy ráno nevstává, a tak nás dojíždí cestou.
Usrkáváme ještě chvíli z ranní, pumpařské kávy a po chvíli již motory hřmí při průjezdu místem bývalého hraničního přechodu, dnes již díky Schengenskému teritoriu bezvýznamnému. Čelo vede Chozé a Garmin zumo 660. Je zadán směr Bialsko-Biala, Wilkowice, Žywiec, Stryszawa, Zawoja, Jablonka, Czarny Dunajec, Zakopane, Poronin, Bukowina Tatrzńska. Poté přejezd na Slovensko, Tatranska Javorina, Spišská Belá, Stará Lubovňa, Bardějov, Svidnik, Dukla a Snina, kde máme v Campu u přítele Štefana domluven nocleh.
Cesta příjemně ubíhá. Do Sniny dojíždíme v 19 hodin a srdečně se zdravme se Štefanem. Nejsme zde poprvé a tento camp je skvělým tranzitem, kde se dá v klidu přenocovat bez toho, aniž byste se obávali o své motocykly. Camp se nachází poblíž Sninských rybníků a není mnoho znám. Za sebe jej můžeme však vřele doporučit. Štefan pro nás již připravil bednu lahváčů Šariš a nastartoval bojléry s teplou vodou. Protože je před sezonou, camp je dnes zprovozněn pouze jen a jen kvůli nám.
Sobotní ráno vyrážíme ihned po snídani k ukrajinské hranici. Čekáme asi hodinu a půl, než se nám podaří ji projet. Překračujeme hladce až na Paulina, kterého celníci nazývají Bossem, soudě podle motocyklu na němž jel a spousty řetězů na krku, prstenů na rukou a Hogácké vesty, co měl na sobě. Jeho Honda VTX byla skutečně centrem pozornosti nejen v celním pásmu, ale vlastně všude, kde jsme se objevili. Problém však celníkům dělá vlastnictví Paulínovy motorky. Je totiž napsána na jeho firmu. Prý měl sám sobe napsat plnou moc, že si ji z firmy půjčuje, a tu nenapsal. Některým věcem je zbytečné se divit, a tak 5 euro tuto administrativní chybu opravuje....
Za hranicemi měníme peníze a tankujeme nádrže do plna za 22 Kč/litr. Pokračujeme směrem na Velkyj Bereznyj, Svaljava a následně vlevo na naši oblíbenou silnici druhé třídy, vedoucí ke Koločavě. Čeká nás 32 km offíku a pro začátek hned jeden defekt. Naštěstí Mirek, který má praxi pneuservismana, v rychlosti zouvá plášť na své Africe a než se nadějeme, je opraveno. Můžeme pokračovat dál.
Užíváme si terenních vložek a Paulíno na VTX stíhá. Je skvělý řidič, jen lituje, že nemůže jet ve stupačkách jako my. S předkopy to moc nejde a i když se sebevíce snaží, vypadá spíše jak lyžař na vleku, než jako zdatný endurista-offroudista.
Navštěvujeme Siněvirský park, kde si dáváme malou pauzu na vrcholku hor. Poté nás čeká siněvirské jezero. Obědnáváme oběd v místní kolibě, kde nám za 6 euro vaří boršč, hribovou polévku, šašlík a místní specialitu PELMENĚ.
Po obědě pokračujeme přes děrevňu Sloboda, kterou projíždíme skrz až kam se dá, hory, doly, brody, kde na jednom Tonda upadá (od té doby jezdí se šnorchlem). Blbneme jak malí kluci a zkoušíme prudké výjezdy a zase sjezdy, prostě nádhera. Když jsme z toho všeho již dostatečně unaveni, zajíždíme do 16 km vzdálené Kolčavy, kde ustájujeme motorky na dvorku bývalé četnické stanice. Zdravíme se s majitelkou penzionu Natálkou, která si nás pamatuje ještě od loňské návštěvy. Je pro nás připraveno pár piv a nějaký to místní ostrý pití. Nejdůležitější je však pro nás sprcha. Jsme příjemně unaveni, a tak usínáme spánkem spravedlivých. V noci pak ještě projíždíme všechna ta krásná místa, poloniny, prašné cesty, opuštěná údolí, hory a brody a…
Budíme se brzy. Je neděle a místní přicházejí na 6 hodin do kostela s košíčky, v kterých je chléb, vajíčka a máslo. Nechceme být za exoty, kteří vychrapují do oběda, a tak se jdeme podívat na tu nádheru. V půl osmé přichází na penzion skupina sirotků, která spolu s opatrovníky zasedá za stoly. Jsou slušně vychovaní a u dětí je znát pokora a úcta. Sedíme bokem a vnímáme zdejší sváteční atmosféru. Jsme přizváni k modlitbě i jídlu. S vděkem a úctou přijímáme a vnímáme zde cosi mimořádného.
Čeká nás exkurze do muzea Ivana Olbrachta a pak místního skanzenu. Naší pozornosti pochopitelně neunikne ani zdejší hřbitov, kde je pochován Nikola Šuhaj se svou ženou a bratrem. Opravdu jen díky zkušenému průvodci můžeme hrob Nikoly spatřit. Vychutnáváme atmosféru zdejšího kraje i první jarní paprsky. Velikonoce na Ukrajině jsou krásné.
Bohužel, čas je neúprosný, a tak musíme pomalu vzít kurz zpět. Cestou zkoušíme ještě trochu Off, ale při jednom z nich se mi láme zadní plotna a top case padá. Raději přestávám blbnout a mám zas co spravovat. Padající kufr poškodil i zadní světlo. No, to už ale k našemu podnikání patří... Paulínovo VTX není schopno tuhle trasu zvládnout, a tak se od nás odpojuje a přejíždí přes hlavní tahy Chust a Mukačevo. Bůh tě ochraňuj před lapky, neboť nablýskaný čopr a samotný jezdec na něm, to je magnet na lumpy. A co víc, Bůh tě ochraňuj před policejními ochránci zákona, neboť ti jsou ze všeho nejhorší loupežníci :-).
Před hranicemi ještě měníme eura a dotankováváme do plna. 10 hřiven do pasu dělá přejezd na Slovensko bezproblémový. Setkáváme se s Paulínem, který přesun ustál bez ztráty a prý nepotkal ani žádnou policejní hlídku. No, ono Boss je přece jenom Boss...
V campu u Štefana nás čeká opět teplá sprcha a nějaká ta štamprle na zahřátí. Sedíme ještě při krbu v přístřešku a vzpomínáme. Zvedá se vítr a nad Karpaty se objevují první záblesky, pro zdejší kraj tak zcela přirozené…
Vítá nás deštivý a chladivý den. Loučíme se se Štefanem, za vše děkujeme a vyražíme k domovu. U Popradu ukazují teploměry 7 stupňů. Provází nás několikrát déšť a na cestách dlouhé kolony, které drze předjíždíme. Do ČR přejíždíme přes Turzovku a v Bílé naše společná cesta končí. Odtud již každý dál, různými směry.
Díky kamarádi, byly to opět hezké velikonoce a skvělých pár dní v sedle. Tak snad zase příště, někam…