Jiří Bašný, 3.2.2010
V létě má poznávající motocestovatel značné dilema. Pakliže se oblékne tak, jak mu přísluší, po nějaké době začne, obrazně řečeno, vytejkat z nohavic. Když se jede, je ještě celkem vzato vše v pořádku, útrapy nastanou na zastávkách, obzvláště spojených s pochodem.
Když se ale chce trochu zchladit, nemusí hnedky lízt do vody plné zelenkavých sinic. Stačí si naplánovat vejlet tak, aby jeho část proběhla v podzemí. To, jak známo, v létě příjemně chladí, v zimě naopak zahřeje.
V rozmanitě formované a malebné krajině západně od stověžaté matičky se odjakživa těžilo zpod země spousty užitečných věcí. Jednou z nich byly železné i neželezné rudy. Už „staří Kelti“ se tady šťourali v zemi a výdobytky tavili v malých pecích. Rozmach těžby v Chrustenicích ale přineslo až období průmyslové revoluce a s ní spojený hlad po 
železe a oceli. Koncem devatenáctého století zde proběhly výzkumné a přípravné práce, a v roce 1905 se začalo těžit. Postupně se důl rozšiřoval a prohluboval, až nejspodnější patro dosáhlo hloubky 120 metrů pod hladinou moře. Začátkem šedesátých let se díky vytěžení dolu snižovala rentabilita provozu, a v roce 1965 byla činnost v této lokalitě ukončena. Jak důl zmrtvěl, podzemní voda jej prakticky celý zatopila, a dostupných zůstalo jen několik nejvyšších pater.
Na počátku devadesátých let se parta důlních nadšenců dohodla se společností, na jejímž pozemku důl leží, o záměru vybudovat v přístupných prostorách expozici, seznamující jednak s historií chrustenického dolu, a na ni navazující ukázku důlních technologií a postupů všeobecně. V roce 1995 byla tato expozice poprvé zpřístupněna veřejnosti, a od té doby je neustále rozšiřována a doplňována. Dnešní prohlídková trasa vydá tak na hodinku zajímavého putování podzemím, navíc se ještě svezete důlním vlakem taženým akumulátorovou lokomotivou. Zbylá část expozice je na povrchu v prostoru, kde sídlila část pomocných provozů.
Chrustenice leží na severním úbočí údolí, které severně od hlavní části Českého krasu protíná pahorkatinu od Prahy na Beroun. Stará silnice, dálnice i železniční trať z něj dělají poměrně rušné místo. Přístup pro nás motorkáře je tak jasný, stačí vyjet na D5 směrem na Plzeň a opustit ji na exitu 10 – Loděnice. Dálnice je však nuda a pruda, mnohem líp uděláte, když se vydáte do Loděnice některou z vedlejších silniček. Je možné využít „klasiku“ podél Berounky přes Karlštejn a Srbsko a v Hostimi uhnout vpravo údolím Kačáku do Loděnice. Další variantou jsou okresky přes Kuchař, Kozolupy a Bubovice, ze severu se lze do oblasti dostat přes Jeneč a Úhonice. Všechny jmenované (i ty další, neuvedené) silničky nabídnou příjemné a na zatáčky bohaté svezení, jen je třeba dát na v okolí metropole přeci jen zvýšený pohyb, zejména o víkendech, kdy vyráží kolaři a sváteční driveři.
Z Loděnic k šachtě vedou dvě přístupové cesty. Jedna využívá odbočku na sever (značeny Chrustenice), zhruba po pěti stech metrech je na horizontu dosti nepřehledná odbočka vpravo mezi domky, značená malou šipkou. Projedeme ji až na konec, kde odbočíme prudce do kopce do důlního areálu. Druhá trasa odbočuje vlevo ze „staré“ silnice na Prahu cca 300 m za cedulí, značící konec obce, a je taky značena šipkou. Pro ty, kteří disponují GPS navigací jsou zde souřadnice: N 50 00 16.4 E 014 09 54.9. Parkoviště je k dispozici v areálu, pár metrů od pokladny, kde na přání si lze odložit i přílbu. Bundu je dobré si ponechat, uvnitř je přeci jenom chladněji, a triko s krátkým rukávem nepostačí.
A ještě info na závěr – důl je přístupný v červenci, srpnu a září o víkendech a svátcích, v době od 10.00 do 16.00.
Jiří Bašný
Info na netu:
http://www.chrustenicka-sachta.cz
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDeleznorudn%C3%BD_d%C5%AFl_Chrustenice
Pro zájemce o podzemí zde máme mapu Podzemí České republiky.