Jiří Bašný, 28.1.2010
Z dětských dob mi v knihovničce pietně odpočívá útlá knížka “pohádek o mašinkách“. V nich vystupuje jako nejprve záporná a nakonec kladná postava železničářský kouzelník Zababa, který měl ve svém područí spousty parních lokomotiv. Zrovínka tak jsem si připadal na nádraží v lůně rakovnických lesů, kam chci pozvat i Vás.
Hluboké křivoklátské lesy na svém severozápadním okraji zasahují až k jednomu z center oblasti, Rakovníku. Tohle poměrně průmyslové město se díky své poloze a důležitosti stalo brzy i význačným železničním uzlem, neboť se zde křížilo několik tratí, převážně mířících z hlavního města na severozápad a západ. Na rozbočce hlavních tratí severně od Rakovníka v Lužné vzniklo velké depo, které bylo nutné k provozní údržbě a opravám většího množství parních lokomotiv. 
S jejich postupným vyřazováním z provozu vznikla otázka, co s nepotřebnými stavbami. Naštěstí, nebylo, jak se zhusta stávalo, srovnáno se zemí, ale prozíravě bylo dohodnuto, že si zde ajznboňáci udělají muzeum zašlé slávy parních obrů na kolejích. Takže se sem sjížděly na své poslední pouti menší i větší mašiny, aby se zde podrobily konzervační proceduře. Navíc, protože i dílny zůstaly schopné práce, se u některých, kde to dovolil jejich technický stav, podařilo provést opravy a periodické práce a zkoušky kotlů tak, že tyto krasavice jsou i nadále schopny plného provozu, samozřejmě s ohledem na věk.... A přeci jen, mašina má táhnout vlak, že?
A jak se muzeum rozrůstalo, do jeho inventáře přibyly i 
lokomotivy novější, motorové, přijely i vyřazované motoráky a exotičtější vagóny, plus další sbírkový materiál. Dneska se dá říci, že muzeum v Lužné je naším největším železničním muzeem, které nejenom udržuje a vystavuje své exponáty, ale ve svých prostorách provádí i odborné práce na mašinách, patřících dalším obdobným zařízením. Rozsahem pak patří mezi největší zařízení tohoto druhu v Evropě a železniční nadšenci z celého světa se sem sjíždějí, a ve svých reakcích nešetří chválou.
Jak jsem již uvedl, nádraží Lužná najdete asi osm kilometrů severně od Rakovníka. Najít jej uprostřed lesů není zase tak moc složité. Z Prahy je nutno vyjet „karlovarskou“ výpadovkou, jedno zdali po nové dálnici nebo pěkně souběžnou starou původní silnicí. V Novém Strašecí ji opustíme a odbočíme vlevo na „237“, směrovky budou ukazovat na Rakovník. Poměrně rychlá silnice se záhy ponoří do temných smrkových lesů a táhlými
houpáky mírně klesá. Pozor, moc to nerozjíždějte, ať neminete nenápadnou odbočku vpravo. Je sice značena, i cedulka k muzeu nechybí, ale při rychlejším tempu lze to vše přehlédnout a až na pokraji Rakovníka zjistíte, že odbočka už jaksi byla. Opačným směrem, z Rakovníka, můžete odbočit na stejné křižovatce, nebo se vydat z města po „229“ na Louny a v Líšanech zahnout vpravo. Cedule budou vždy hlásat „Lužná II“.
Vlastní obec je jen pár domků, dělnická kolonie, kde dříve bydleli ajznboňáci z depa, rozlehlé nádraží je o pár stovek metrů dále, už v lese. Projedete kolem něj, a na jeho konci je na levé straně parkoviště, kde lze v pohodě odstavit mašinu. Až k areálu muzea není možno přijet vzhledem k tomu, že cesta vede přes rozsáhlé kolejiště a případnou jízdu je nutné nahlásit signalistovi na stavědle. Ale kdo by chtěl, může tak učinit a mašinu poté zaparkovat až u kasy. Jenom bacha, přetlačovaná s rozjetým vlakem skončí vždy jeho vítězstvím....
A pak již nezbývá nic jiného, než se pár hodinek věnovat ocelové kráse na lesklých kolejích. Budete-li mít štěstí a nebo dobré informace, natrefíte na den otevřených dveří, kdy bude spousta exponátů vytažena do exteriéru prohlídka z odstupu nebo naopak detailní prolezení „kokpitu“ nemá chybu. Vyhládne-li, je připraven historický jídelní vůz s přiměřeným občerstvením.
Takže neváhejte, nevšední zážitky jsou k dispozici!
Jiří Bašný
Net info:
Železniční muzeum ČD Lužná