Jiří Bašný, 6.3.2010
V tomto TIPu se za slušným svezením v krásné přírodě poprvé vydáme za hranice. Není třeba obav, bude to pouze nepatrný odskok, navíc v dnešní „schengenské“ době už hranice ztratily svoji rozdělující moc a neznamenají o mnoho víc než fiktivní čáru na mapě.
Každý již někdy slyšel o rozlehlých skalních městech v broumovském výběžku, tedy Adršpaško-teplických skalách a Broumovských stěnách. Obě leží při hranici s Polskem, a tak se není čemu divit, že východní cíp skalního masívu za Policí nad Metují zasahuje i na území našeho severního souseda. Jeho srdcem se vine úzká silnička, prakticky spojující všechna důležitá místa (místní ji dali lehce nadnesený název viz titulek...), která umožňuje strávit zde mnohou příjemnou chvilku nejenom svezením, ale i obdivováním přírody.
Nejbližší skulinka na hranicích je k dispozici přímo na hlavní „evropské“ E67. Ta při cestě z Náchoda mine lázně Běloves a zamíří přímo na hranice. Jejich překročení je dnes pouhá formalita, stačí víceméně zvolnit a přečíst si tabuli s infem o odlišnostech polských silničních pravidel. Naštěstí, po hlavní pojedeme jen tři kilometry do rušného lázeňského města Kudowa-Zdrój. Tady opustíme ruch magistrály a podle šipek uhneme vlevo na Karlów. Kdo má čas, může se zde na chvilku zastavit, projít si upravené lázeňské parky a obdivovat staré penzióny a hotýlky, vystavěné v německém stylu. Není se čemu divit, tohle tady všude kolem jsou Sudety a před válkou zde nebyl jediný Polák. Ti se sem po odsunu a úpravě hranic dostali až po válce v důsledku Jaltské konference a velmocenských hrátek.
Po výjezdu z lázní silnička dosti prudce stoupá utaženými serpentínami hustým lesem, až se po několika kilometrech dostane na hřeben, po němž míří rovnou na východ. Vyplatí se zastavit na značeném lesním parkovišti, zanechat tady mašinu a asi tři stovky metrů ujít po svých na skalní vyhlídku. Ta umožní působivý výhled dolů do kraje, rámovaný holými skalními bloky. Nedaleko je možné také využít slepou odbočku vlevo, která zájemce dopraví až skoro k našim hranicím, kde nabídne další výhledy.
Na konci hřebene naše silnička uhne prudce na sever a sklesá do centra oblasti „Parku Narodowego Gór Stolowych“, obce Karlów. Zde se nabízí jednak možnost občerstvení, na výjezdu ze vsi se pak otevře ničím nerušený pohled na další pásmo skalních měst na severu. Kousek za tím je možno odbočit opět vlevo na silničku do pohraniční vísky Pasterka, dále pak mohou turistickým přechodem jen pěšáci a kolisti. My se musíme vrátit podél zajímavě rozvržených skalních bloků hnedle u cesty.
Poslední úsek horské silničky ještě objede další hřeben, než se ponoří do hustého lesa a definitivně opustí oblast skalních měst tím, že sklesá do podhorského městečka Radków. Zde je konec, a záleží pouze na Vás, kudy se chcete do rodné domoviny vrátit. Jedna možnost je samozřejmě otáčka zpět a jízda již projetou stopou, osobně mohu ale doporučit objet národní park podél jeho jižní hranice přes poutní město Wambierzyce (klášter stojí za prohlídku) až k hlavní silnici E67. Tu najet směrem do Čech, ale ve Szcytně odbočit vpravo na místní klikaté silničky a údolím podél železniční trati se dohrabat až ke Kudowe-Zdróji. Touto odbočkou poznáte pravý a nefalšovaný polský venkov. Na naše hranice jsou to pak pouze výše zmíněné tři kilometry.
Jiří Bašný
Info z netu:
http://www.sudety.it/index/miejscowosci/ID,82
http://www.sudety.info.pl/npl/charakterystyka/stolowe.shtml